Každý rodič si přeje, aby bylo jeho dítě zdravé a spokojené. Pokud jej dlouhodobě trápí noční pomočování, má to výrazný vliv na kvalitu jeho života. Ačkoliv je v dnešní době možné enurézu (pomočování) léčit, jsou případy, kdy terapie není natolik úspěšná, jak by se čekalo. Jaké mohou být příčiny těchto obtíží a co lze v takových případech dělat?

Osmiletý Šimon je šikovný a společenský kluk, u kterého na první pohled nepoznáte, že by jej trápily jakékoliv potíže. S nočním pomočováním mu velice pomohlo chápavé okolí a rodina, zejména maminka – lékařka. První variantou léčby, kterou jim odborník po základním vyšetření doporučil, byla režimová opatření. Ta však nezabránila nočním nehodám, proto se rodina po nějaké době na lékaře obrátila znovu a chlapec dostal tabletovou léčbu. Díky ní se situace značně zlepšila a společně dostali enurézu pod kontrolu.

Většina rodin, které řeší zdravotní problém nočního pomočování, se potýká s celou řadou každodenních nepříjemností. Léčebný proces je dlouhodobý a to s sebou přináší riziko jeho selhání. Čím chroničtější je onemocnění, tím složitější je dodržet všechna léčebná opatření. Zabránit rozvoji depresí, problémům ve škole a následně v zaměstnání je obrovskou motivací ke správnému vyšetření a léčbě dětských pacientů s enurézou. Někdy se však může stát, že je efekt terapie malý.

Nejčastější příčiny selhání nastavené léčby

1. Nedostatečná spolupráce pacienta. Zde hraje hlavní roli čas. Léčebná opatření vedoucí ke zmírnění pomočování se projeví většinou až s delším časovým odstupem, zejména ta režimového charakteru. Ochota ke spolupráci se bohužel snižuje nejen v rámci dodržování režimových opatření, ale také při medikamentózní terapii. Situaci může dále zhoršovat přidružené onemocnění, např. ADHD (porucha chování s hyperaktivitou). K zachování co nejvyšší míry spolupráce je důležité všemi cestami motivovat pacienta a jeho rodinu a opakovaně vše pečlivě a citlivě vysvětlovat. U dětských pacientů zvláště dobře pomáhá, pokud si v kalendáři zaznamenávají tzv. suché a mokré noci barevně či různými obrázky. Oblíbený obrázek tak může sloužit jako malá odměna za každou suchou noc. 
2. Špatně nebo neúplně diagnostikované onemocnění. U všech dětí, které na nastavenou léčbu nereagují tak, jak je obvyklé, je velice důležité, aby lékař zkontroloval všechna dosud provedená vyšetření. Specialista, který o dítě s enurézou pečuje, někdy vychází z vyšetření, která byla provedena již dříve a u jiných lékařů. V některých případech se tak odhalí přehlédnutá nebo opomenutá onemocnění. Může se jednat o onemocnění močových cest, chronickou zácpu či psychologicko-psychiatrická onemocnění, například již výše zmíněné ADHD. V této fázi je namístě také pečlivě zopakovat vytvoření pitné a mikční karty, které poskytnou informace o pitném režimu dítěte a o tvorbě moči přes den a v noci. 
3. Nesprávně prováděná léčba. Také léčba může být chybně nastavena, v tom případě je nutné zkontrolovat, zda léčebný postup přesně odpovídá aktuálním lékařským doporučením. Někdy však pacient doporučení špatně pochopí. Pak je namístě, aby mu lékař terapeutický postup pečlivě vysvětlil. V některých případech je potřeba také výraznější dohled rodičů.

Jak postupovat, pokud není léčba úspěšná?

V první řadě se doporučuje znovu zkusit léčbu enuretickým alarmem, pokud se nepoužíval zcela správně. Terapie alarmem by měla být minimálně tříměsíční a vyžaduje opravdu dobrou součinnost celé rodiny. Tato metoda je totiž náročná na důslednost a dlouhodobost. Příznivý efekt se však dostaví u 80 % pacientů po dvou až třech měsících používání.

Když lékař zjistí, že u dítěte dochází ke zvýšené tvorbě moči během noci (tzv. noční polyurii), přidá do terapie hormonální léky, které tvorbu moči sníží. K noční polyurii přispívají také některé další faktory, jsou to např. obezita, malý příjem tekutin přes den a zvýšený příjem soli a bílkovin ve večerních hodinách. 

Pokud není ani tento přístup úspěšný, může lékař zvolit kombinovanou léčbu, navíc s tzv. anticholinergiky, které rovněž tlumí aktivitu hyperaktivního močového měchýře. Tyto léky se však nesmí podávat dětem, které trpí dlouhodobou zácpou anebo u nich po vymočení zůstává v močovém měchýři větší množství moči.

Jako poslední varianta léčby – při neúspěchu výše popsaných postupů – se podávají léky ze skupiny antidepresiv. K poměrně úspěšné léčbě enurézy se používají již dlouho, avšak přesný mechanismus jejich účinku není známý. Zvlášť u těchto léků je potřeba, aby na jejich užívání dohlíželi rodiče dítěte.

Ačkoliv je léčba nočního pomočování komplikovaná a zdlouhavá, nemusí pacienti a jejich rodiny i díky neustále pokračujícímu vědeckému výzkumu ztrácet naději na vyléčení, či alespoň podstatné zlepšení potíží.

(paf)

Zdroje

https://zena-in.cz/clanek/pribeh-renaty-me-dite-se-v-noci-pocurava

Drlík M., Heráček J., Kočárek J. Enuréza rezistentní na léčbu. Urol. pro praxi. 2017; 18 (4): 154–7.

Čtěte dále

Osm mýtů a faktů o nočním počurávání

Slyšeli jste, že vaše dítě je jenom moc líné, a kdyby se trochu snažilo, už se dávno nepočurává? Jak je to doopravdy? A jaké jsou další nejčastější mýty?

Noční pomočování pomůžou zastavit léky. Jak fungují?

Noční pomočování (enuréza) může mít řadu důvodů. Jedním z faktorů, které se na tomto nepříjemném problému mohou podílet, je zvýšená tvorba moči v nočních hodinách. Kapacita močového měchýře pak nedostačuje objemu moči a dítě se v noci pomočí.

Pomočování řešte rychle! Ničí duši

Enuréza je stresujícím faktorem nejen v životě dítěte. Jistou míru zátěže pociťuje celá rodina. Doufat, že se potíže vyřeší časem, se přitom nevyplácí. Následky mohou být celoživotní.

Nenechte enuretika žíznit, hlavně v létě!

Při léčbě enurézy je nutné dodržovat správný pitný režim. Nadbytečný příjem vody však situaci zhoršuje, dehydratací ale ohrozíme dítě ještě více. Jak tedy správně pít?

Vaše dítě se v noci počurává – jak o tom mluvit s okolím?

Vyplatí se o nočním pomočování dítěte s okolím mluvit, anebo je lepší držet informace pod pokličkou? A když už se rozhodnete mluvit, co je důležité zmínit?

Jaké další onemocnění může signalizovat noční pomočování?

Počurávání u dětí do 5. roku se děje v důsledku dozrávání nervové soustavy a močového měchýře, jedná se tedy o přirozený vývoj. Pokud se však mimovolní úniky objevují i ve vyšším věku, je namístě vzít dítě na vyšetření k pediatrovi, protože se může jednat o příznak jiného závažného onemocnění.